Inkontinence

Pojem, který u mnoha lidí vyvolává pocity studu, společenské tabu, které se ovšem dotýká mnohem většího počtu lidí, než si mnozí myslí. Co to vlastně inkontinence je? Definice International Continence Society (Mezinárodní společnost pro inkontinenci) definuje inkontinenci jako stav pacienta, kdy dochází k nechtěnému samovolnému úniku moči, který je pro pacienta sociálním nebo hygienickým problémem a který je objektivně prokazatelný. Zjednodušeně řečeno se jedná o odchod moči na nesprávném místě a v nesprávném čase. Moč vytéká buď zvolna po celou dobu nebo s přestávkami.

Vznik inkontinence má řadu příčin a vzniká jak u žen, tak u mužů. Vyskytuje se jak v dětském věku, tak ve stáří. V jednotlivých obdobích života má určitá specifika v projevech, diagnostice a léčbě. Četnost výskytu inkontinence kolísá ve věku 15-64 let v rozmezí 5–25 % u žen a 1–5 % u mužů. Ve vyšším věku ovšem stoupá u žen až na 40 % a u mužů na 20 %. Obecně převládá mylný názor, že inkontinence souvisí se stářím a postihuje pouze seniory, a zejména ženy. Inkontinencí trpí až 20 % rodiček a trápí i vrcholové sportovkyně.

V nižších věkových skupinách se jedná spíše o problém ženský, ovšem nad 60 let věku se zastoupení obou pohlaví začíná vyrovnávat. Nedobrovolný únik moči je závažný problém, který pacienta zatěžuje hygienicky, zdravotně a má přímý dopad na kvalitu života. Dlouhodobé neřešení tohoto problému vede v mnoha případech ke snížení společenských, pracovních a osobních aktivit dotčeného. U mnohých následkem těchto potíží dochází ke vzniku duševních problémů (deprese, úzkosti), které vedou až k úplné izolaci od společnosti.

Vznik inkontinence v dospělosti je samozřejmě nepříjemným zjištěním, které je pro většinu pacientů ponižující a vede u mnohých k utajování těchto potíží. Mnoho žen proto řeší v první fázi – tzn. při lehké stresové inkontinenci tento problém používáním menstruačních vložek. Toto je ovšem řešení nevhodné a rozhodně ne dlouhodobé. Vždy platí, že v případě výskytu obtíží je nutná konzultace s lékařem. Jedině tak je možno vyloučit jiné onemocnění, jehož přehlížení by mohlo mít daleko horší následky. Úspěch léčby je závislý zejména na stanovení správné příčiny inkontinence. Stejně, jako v mnoha dalších případech je individuální přístup v léčbě nejúčinnější. Ve spoustě případů je inkontinence dobře léčitelná. 

Jaké jsou tedy příčiny vzniku inkontinence? Plný močový měchýř vyvolává nucení k močení. U zdravého jedince se tato informace předává přes nervový systém do odpovídajících center v mozku, kde je vědomě rozhodnuto o vyprázdnění močového měchýře ve správný čas a na správném místě. U nekontrolovatelného úniku moči nastává v tomto diagramu chyba, která může mít řadu forem. Např. systém svěračů již nemá dostatečnou uzavírací sílu (např. u poklesu pánevního dna), je rušeno předávání nervových impulzů mezi močovým měchýřem, míchou a mozkem nebo se močový měchýř stahuje příliš silně. Příčin vzniku těchto poruch může být celá řada, může se jednat např. o oslabení svalstva pánevního dna, onemocnění prostaty, degenerativní změny v mozku, poruchy látkové výměny, úrazy spojené s poraněním míchy, nežádoucí účinky léků apod.

Inkontinenci lze rozdělit do dvou skupin – obstrukční a iritační. U obstrukční formy jsou typickými příznaky opožděný začátek močení, odkapávání moči, přerušovaný proud moči, slabý proud moči a pocit nedostatečného vyprázdnění. Iritační příznaky zahrnují močení v noci, nutkavé močení, časté močení a bolesti při močení. Vždy se jedná o samovolný a nechtěný odtok moči.

Podle délky trvání lze inkontinenci rovněž dělit na přechodnou (akutní), která vzniká většinou kvůli infekci močových cest, užívání léků, konzumací alkoholu a trvalou (chronickou). Zde se jedná o klasickou inkontinenci, která vzniká oslabením svalstva pánevního dna, onemocněním nervové soustavy nebo mozku, zbytněním prostaty, cukrovkou nebo nádorovým onemocněním. Nezbytná je konzultace s lékařem a následná léčba příčiny inkontinence.